Pod pojmem surkot bez rukávů zahrnuji šaty bez rukávů, žertovně jim můžeme říkat také tílka a nebo dresy (to především v případě erbovních kousků). Budeme-li pátrat po původu tohoto slova, tak patrně označuje jakýkoli kus oděvu,který je nošen přes spodní košili (cotte).

Bezrukávový surkot je, co se týče ušití, asi jeden z nejjednodušších střihů, která můžeme ušít. Pokud nebudeme chtít střih nijak přizpůsobovat postavě, budou stačit lichoběžníky, která sešijeme v ramenou a na bocích, v případě úzké šíře látky ještě vpředu a vzadu, pokud budeme chtít surkot nějak tvarovat, nejlepší je si udělat model z jiné látky, který dotvarujeme přímo na postavě a pak jej můžeme klidně využít na podšívku.

V mém šatníku se zatím nalézají jedny pracovní šaty, které by snesly toto označení a tři honosné kousky.

Těm pracovním se věnuje článek, co jsem sepsala, ten mapuje jejich výskyt v poslední třetině 15. století a jejich uplatnění a výskytu v řadách švýcarské pěchoty.

Ty honosné kousky jsou šité pro počátek století 14., takže již na první pohled je vidět jejich rozdíl.

Drží se obecné didaktické poučky, která usnadňuje divákovi orientaci v předváděné době, a to té, že cca do roku 1330 jsou oděvy volnější a pak začínají být vypsované, až v průběhu 16. století nastupují do dámského šatníku korzety.

Prvním honosným kouskem byl surkot z fialovokrémového brokátu. jeho střih je opravdu velmi volný, ale látka, ze které je udělán na něm vyznívá velmi pěkně.

Druhým kouskem je surkot erbovní, který je již tvarován v bočních i v zadním švu, takže i bez přepásání pěkně kopíruje postavu.

Třetím, a zatím nejnovějším kouskem, je surkot opět poměrně volného střihu, ale tentokrát jsme spolu s Alenkou Petřinovou poskládaly díly jinak, takže výsledná silueta se poměrně pěkně podobá siluetám z Codexu manesse.